Jestliže jsem svíravost rebarbory přirovnala k náhlému odloučení, trpkost trnek si na stupnici duševních traumat vůbec netroufám určit. Trpké plody podzimu však mají své skryté kouzlo. Pokud víte, jak s nimi naložit.
Přesněji řečeno, do čeho je naložit. V trpkých životních chvílích dokáže potřebné povznesení nabídnout alkohol. Spásnou substancí je i v případě trnek (ovšemže v tandemu s vydatnou dávkou cukru). Jiné ovoce sládne na slunci, trnkám v tomto ohledu svědčí mráz. A jelikož mrazíky letos přišly příhodně brzo (alespoň co se trnek týče), můžete na sběr vyrazit hned. Výsledek svého snažení – trnkový gin – si tak vychutnáte právě o slunovratu.
Mezitím pár slov k tomu, proč mám ráda trnky – a teď myslím nejen ty modře ojíněné bobulky, ale zejména trnité roští, na kterém rostou. Mám trnkové keře ráda na jaře, když kvetoucím příbojem zaplaví sotva se zelenající meze…
…a mám je ráda na podzim, když na jejich větévkách zbývají jen tuhé modré kuličky.
šedé srnečky v poli
poprašek, co chutná větrem
holé keře sledují tě
trnkovýma očima
A mám ráda trnkový gin – jeho chuť, intenzivní rudou barvu i tiché uspokojení při jeho výrobě. Domovskou zemí tohoto likéru jsou Britské ostrovy, kde se tradičně pije kolem Vánoc. Chutná samotný i na ledu, a samozřejmě v kombinaci s tonikem. Hodí se i pro přípravu dezertů. A poslouží jako zcela originální vánoční dárek, protože trnky nejsou snadno k mání.
A teď jak na to. Udělejte si pěkný výlet a nasbírejte nejméně 450 g trnek. Připravte se, že budete krapet podrápaní. Trnky doma omyjte a každou několikrát propíchněte jehlou. Tohle je nejpiplavější fáze, při které si však můžete užít konejšivé zpomalení u domácího krbu.
Nasypte plody do větší uzavíratelné sklenice a přisypte 450 g cukru (nejlépe světlého třtinového). Přilijte 0,7 litru ginu. Postavte na tmavé a chladné místo a tři měsíce vyčkávejte. Čas od času se sklenicí zahýbejte, aby se cukr postupně rozpustil.
Po čtvrt roce slijte a nechte ještě týden stát, aby se sediment usadil a likér byl pěkně čirý. Veselé vánoce!
Věnováno mojí mámě, co se mnou trhala trnky, a prababičce, co háčkovala dečky.
Nějak jsem si na to léto zvykla. A uvěřit, že nikdy neskončí, se mi nakonec podařilo dokonale. Chladná rána mě však přesvědčují o opaku a do duše se vkrádá lehká melancholie předznamenávající babí léto. Ne, ještě aspoň chvíli!
Protože tenhle příspěvek je o chladivém sorbetu. Otálení tedy není na místě, vždyť kolik těch slunných odpolední nám ještě zbývá?
Možná jste v létě natrefili na různé kuriózní zmrzliny, jako třeba parmazánová, a možná jste se je odvážili i ochutnat. Ale takovouhle jste tutově ještě neměli. Hlavní přísadou pro moji pochoutku je citrónově vonící meduňka (Melissa Officinalis), která jí propůjčuje nádhernou zelenou barvu a jemné aroma.
Meduňku znáte ze zahrady nebo z čaje, který slouží k navození klidného spánku. Dá se tedy předpokládat, že můj svěží sorbet upokojí létem rozjitřené smysly a usnadní smíření s chladnými rány a podvečery. Příprava je snadná, vyžaduje jen mixér a jedno volné odpoledne, v jehož průběhu budete postupně mrznoucí směs promixovávat. Mezitím můžete lenošit a snít o řeckých nymfách.
Ale teď do práce. Budete potřebovat:
150 g pískového cukru (nejlépe světlého třtinového)
50 g čerstvých meduňkových listů
1 lžíci citrónové šťávy
hrst malin
Postup
Do kastrůlku nalijte 500 ml vody a přisypte cukr. Míchejte a přiveďte k varu. Potom nechte bez míchání povařit 3 minuty. Odstavte z plotny a nechte úplně vychladnout.
Do mixéru nalijte vychladlý sirup, přidejte oprané lístky meduňky a citrónovou šťávu. Rozmixujte dohladka.
Sceďte přes jemné sítko do uzavíratelné plastové krabice a dejte na dvě hodiny do mrazáku.
V mezičase slovo o nymfách. Proč je pořád zmiňuju? Jednak proto, že mám ráda nadpřirozené ženské bytosti a jednak proto, že jedna z těch řeckých se jmenovala stejně jako meduňka v latině – Melissa. V řečtině tohle slovo znamená včela a její jmenovkyně seznámila lidi se sladkou včelí pochoutkou. Jsme tedy zpátky u medu…
Po dvou hodinách začne sorbet u krajů mrznout a je čas jej ponorným mixérem promixovat a rozmělnit velké ledové krystaly. Potom dejte mrazit na další hodinu.
Podle některých zdrojů znamená slovo melissa v perštině „rudá růže“. Není to ověřená informace, ale líbí se mi. Představa, že si meduňkový sorbet vychutnám v růžové zahradě, je zcela dokonalá. Zvlášť pokud by se kolem procházeli pávi a vlahým večerem šuměla fontána…
Promixujte vždy po hodině ještě pětkrát a nechte zmrazit úplně.
Před podáváním vyndejte sorbet z mrazáku na 10 minut, aby malinko povolil a podávejte ozdobený malinami a lístky meduňky.
Dobrou chuť.
Snad není všem letním dnům konec!
Věnováno Šárce H., se vzpomínkou na letní náladu v její kouzelné zahradě.
Nemůžu si pomoct, červený rybíz mi připadá jako ovoce druhé kategorie. Není to fér, já vím. Vždyť všechna ovoce jsou si rovná, ne? Jenže rybíz má tu smůlu, že na letní scénu přichází současně s jahodami, malinami a dalšími smyslnými kráskami. Co mu pomůže vysoký obsah pektinu a vitamínu C, když holt nemá sex appeal!
Sociální cítění mi však nedá, a proto chci rybíz – i před sebou - trochu rehabilitovat. V tomhle koláči jeho bobulky září jako rubíny. A lehce kořeněná variace s melasou a zázvorem je alternativou ke středoevropské drobenkové klasice. Postup je bleskový, a tak vám zbude spousta času na letní lelkování.
Recept je skleničkový. Pokud se ve vaší domácnosti nenachází žádný hořčičák, vězte, že míval objem 2 deci. Tak si to přepočítejte.
Budete potřebovat:
2 skleničky celozrnné jemně mleté špaldové nebo pšeničné mouky
(nebo po skleničce bílé hrubé a polohrubé)
½ prášku do pečiva
1-2 lžičky mletého zázvoru
80 g másla
3 polévkové lžíce světlého třtinového cukru
2 polévkové lžíce melasy
jedno vejce
půl skleničky mléka
3 lžíce kandovaného zázvoru nakrájeného na malé kostičky
2,5 skleničky rybízu, opraného a otrhaného z hrozníčků
Postup
Máslo s cukrem a melasou nechte rozpustit v kastrůlku. Troubu nastavte na 180˚C. Kulatou formu o průměru 25 cm vyložte papírem na pečení, nebo vymažte máslem a vysypte hrubou moukou.
Mouku s práškem do pečiva a mletým zázvorem prosejte do větší mísy.
Rozpuštěné máslo s cukrem a melasou nechte chvilku zchladnout, pak k němu rozklepněte vajíčko a prošlehejte. Přimíchejte mléko.
K mouce přisypte rybíz a nakrájený zázvor a promíchejte. Přilijte máslo s ostatními přísadami a lehce, avšak důkladně promíchejte a nalijte do formy.
Pečte zhruba 25 minut. Zapíchnutou špejlí zkontrolujte, zda je hotový (měla by vyjít čistá). Vyklopte a nechte zchladnout na mřížce.
Pocukrujte, ochutnejte - a pochvalte léto.
Višně se vyznačují barvou nejhlubší vášně a svíravostí, která si nezadá s náhlým rozloučením.Tohle ovoce má
kratičkou sezónu a prakticky se nedá koupit. Totéž platí o hluboce
prožitém letním románku. Je to příležitost, která vás zaskočí vprostřed
nejprudšího léta a můžete si ji buď vychutnat, nebo prošvihnout. V
případě višní také zavařit.
Letošní rok je na višně chudý, o to šťastnější byla náhoda, která mě svedla s nějakými dvěma kily těchto temně rudých krásek. Jenže náhoda tomu chtěla, že se ten den děly i jiné zásadní události, takže višně šly na pár dní k ledu. Mrazák je v tomhle ohledu skvělý pomocník, protože požehnání letní úrody leckdy přesahuje naše možnosti ovoce okamžitě zavařit či jinak zužitkovat.
Když však přívaly vášní či dozrávajících plodů poleví, můžeme se s nohama na zemi věnovat poklidnému domácímu zavařování. Je to zábavnější a rychlejší, než si myslíte. Až na to vypeckovávání...
Tentokrát se ale námaha naprosto vyplatí. A omyté a osušené pecky můžete použít k naplnění polštářku, který po nahřátí dělá moc dobře bolavým zádům či jiným částem těla. Pár si jich ale dejte stranou, zavažte do kousku gázy a povařte s džemem. Propůjčí mu jemné mandlové aroma.
Další postup je prostý. Pokud máte litinový kastrol, určitě ho použijte, litina rozvádí teplo rovnoměrně a džemu nebude hrozit připálení. Což neznamená, že nemusíte míchat! Jelikož višně neobsahují pektin, používám při jejich zavařování Gelfix klasik. Na kilogram ovoce potřebujete 1150 gramů cukru a jeden sáček Gelfixu. Postup je napsaný na sáčku, uvádím ho jen proto, aby bylo zřejmé, jak je výroba džemu snadná.
Zvažte vypeckované višně a odvažte příslušné množství cukru (já používám světlý třtinový). Oddělte dvě lžíce cukru a smíchejte s Gelfixem. Zahřejte troubu na 120˚C. Pokud chcete vědět proč, přeskočte odstavec.
Dejte višně do kastrolu, přisypte Gelfix s cukrem a promíchejte. Vložte pecky zavázané v gáze. Přiveďte k varu a minutu povařte. Míchejte. Přidejte zbytek cukru a opět přiveďte k varu. Stále míchejte a směs pět minut povařte.
Mezitím si vysterilizujte sklenice. Pokud jsou čisté, stačí je vypláchnout horkou vodou (vůbec nejlépe vařící). Opatrně je naskládejte na pekáč a vložte do trouby, kde je ponechte asi tak 10 minut.
Hotový džem naplňte do horkých vysterilizovaných sklenic, okraj vždy otřete čistou utěrkou a pevně uzavřete. Sklenice obraťte dnem vzhůru, přikryjte utěrkou a nechte vychladnout. Máte hotovo.
Džem je vynikající na chlebu s máslem, stejně tak v kombinaci s bílým jogurtem. Višně si výborně rozumějí s mandlemi, takže když jogurt s trochou višňového džemu posypete plátky mandlí, máte v minutě hotový fantastický letní dezert.
Užívejte si léta a všeho, co přináší, neboť - la vie est belle!
Jestli se vám letos zadařilo a už nevíte, co s hlávkovým salátem, zkuste ho upravit úplně jinak – jako polévku. Inspiraci jsem získala při jednom rozhovoru nad ránem u piva. Původní recept pochází od babičky dotyčného, která si jej za svého mládí přivezla z Francie.
Chuťový zážitek není přehnaně vzrušující, ale to je právě na místě. Latinský název listového salátu (Lactuca) totiž odkazuje na slovo lactis, mléko. Bílá tekutina, kterou salát roní, má prý uklidňující účinky a podporuje spánek. Salátová polévka je tedy ztělesněním nálady líných letních dnů. Ostatně, taková siesta po dobrodružné letní noci přijde docela k chuti.
Potřebujete:
dvě větší hlávky salátu, oprané a natrhané na listy (košťály můžete pokrájet a také použít)
svazek jarních cibulek
větší hrst lístků máty (pár si jich nechte na ozdobu)
asi tak 1 polévkovou lžíci másla nebo oleje
trochu mléka nebo smetany
Postup:
Cibulky drobně pokrájejte, bílé části jemně osmahněte na másle / oleji. Přilijte ½ listru vroucí vody (může být s přídavkem sušeného bujónu, např. Würzl).
Přidejte salát, cibulkovou nať a 5-7 minut povařte. Na posledních pár minutek přidejte mátu. Hlídejte, aby si zelenina zachovala svěží zelenou barvu, to je na polévce nejkrásnější.
Rozmixujte dohladka a zjemněte troškou mléka nebo smetany (může být i sójová), přidáním vroucí vody upravte konzistenci. Dochuťte solí, popřípadě pepřem a podávejte. Na miskách můžete ozdobit lístky máty, výborná je také kombinace s osmaženou houstičkou nakrájenou na kostičky.
Zelené téma můžete rozvinout i v nápoji s letní náladou. Do vychlazené vody ve skleněném džbánu přidejte pár plátků okurky a mátových lístků.
Věnováno Janě Š., která mě zásobila salátem a poskytla mi letní kreativní azyl.
V rodné vsi se prý o mně říká, že musím mít vždycky něco extra. Něco na tom bude. Nestačí mi klasika v podobě třešňové bublaniny, ve svém receptu trvám na višních. A aby toho nebylo málo, přidávám do těsta kvítky levandule.
Tuhle kombinaci jsem poprvé ochutnala v džemu na farmářském trhu a utkvěla mi v chuťové paměti. Višně dodávají jemnému těstu potřebný chuťový i barevný kontrast, levandule zanechá na jazyku příjemný aromatický dozvuk. Mimoto višně nikdy nevypeckovávám, i když v očích některých mužů to je velké mínus.
Plivání pecek patří k létu stejně neodmyslitelně jako pekáče bublaniny. Nemluvě o tom, že vypeckovávání je otrava. To však není to nejpodstatnější – jádra ve višňových peckách totiž obsahují malé množství kyanidu, který je zdrojem jemné a neodolatelné vůně, podobné hořkým mandlím. Palírníci o tom vědí svoje… Takže proto.
Přísady:
80 g másla + na vymazání plechu
3 celá vejce
100 g pískového cukru
200 ml kefíru (popřípadě o něco více)
150 g hladké mouky
150 g polohrubé mouky (celozrnné špaldové) + na vysypání plechu
1 prášek do pečiva
vrchovatá polévková lžíce čerstvých levandulových květů (v nouzi i sušených, stačí zarovnaná lžíce, stojí ale za to využít sezóny, kdy se kvetoucí levandule potkává se zráním višní)
miska višní
Postup:
Předehřejeme troubu na 180 °C. Plech vymažeme máslem a vysypeme moukou. Zbylé máslo rozpustíme.
Jsou-li višně velké, obalíme je v mouce, aby v těstě příliš neklesly.
Máslo prošleháme v míse s cukrem, přidáme vajíčka, kefír, nakonec prosátou mouku s práškem do pečiva, levanduli a připravíme lité těsto.
Těsto vlijeme na plech, poklademe višněmi (spíš hustěji) a vložíme do trouby.
Pečeme 20-25 minut, dokud vytažená špejle není suchá. Vyklopíme na mřížku a necháme vychladnout. Nakrájíme na čtverečky a poprášíme moučkovým cukrem.
Když bublaninu doplníte levandulovou limonádou, máte zahradní slavnost, jako když vyšije.
(Poznámka 1: recept je propočítaný na plech 25x30 cm. Na velký plech zdvojnásobte množství ingrediencí.
Poznámka 2: tohle je moje letošní první bublanina, která má k dokonalosti daleko. K té dospívám u takového čtvrtého pátého výtvoru. Jenže než se propracuju k dokonalosti, bude po višních a k čemu vám by vám byl můj báječný recept?
Poznámka 3: letošní rok je na višně chudý. Není-li zbytí, použijte třešně. I tak bude výsledek skvělý.)
Víte, komu se anglicky říká „late bloomer“? Poupěti, co si dává na čas, než ukáže, co v něm je. Tomu, kdo své barvy předvede ve chvíli, kdy to možná už nikdo nečeká. Ve slabších chvilkách si říkám, že to je určitě můj případ.
Pozdní rozkvět má totiž i svá pozitiva. Přesvědčila jsem se o tom minulou neděli. Jdu takhle mezi poli, letošní bezovou limonádu už jsem skoro obrečela – a vtom ho potkám! Černý bez, co ještě kvetl. Neklekla jsem, jak káže lidová moudrost, protože rostl v kopřivách. Obrala jsem poslední květy, vystačily akorát na jednu dávku sirupu.
Jenže od té doby uběhl skoro týden, takže k čemu vám bude můj recept. Ale nevěšte hlavu. Pokud letos na žádného bezového opozdilce už nenarazíte, využijte jiných možností. Právě totiž kvetou veškeré spořádané levandule a limonáda z nich je úžasná. Budete originální a ještě si užijete barevných kouzel.
Potřebujete jen:
1/4 šálku (4 polévkové lžíce) květů levandule
3/4 šálku cukru
štávu z 2-3 citrónů
Postup:
Květy levandule zalijte půl litrem vařící vody a nechte 10 minut stát. Slijte a smíchejte s cukrem.
Teď přijde kouzlo! Přidejte citrónovou šťávu a sledujte, co se stane.
Až se dodivíte, přelijte do většího džbánu, doplňte 1/2 - 3/4 litrem dobře vychlazené vody nebo sodovky a podávejte s ledem.
Zvolna upíjejte a dávejte si načas. Vždyť co jiného než trpělivost přináší ty nejkrásnější z květů!
--------------------------------------
Recept na bezový sirup
Potřebujete:
10-12 květenství černého bezu
4 šálky cukru
1 bio citrón
2 lžičky kyseliny citrónové
Bezové květy nasbírejte za suchého dne. Doma z nich jemně sklepejte případné hmyzí návštěvníky.
Mezitím přiveďte k varu 2 1/2 šálku vody a přisypte cukr. Míchejte, dokud se nerozpustí a odstavte z plotny.
Nechte 10 minut chladnout, mezitím škrabkou oloupejte vrchní vrstvu kůry z citrónu a vymačkejte z něj šťávu.
Do hrnce s cukrovým sirupem přidejte bezová květenství, citrónovou kůru, šťávu a kyselinu citrónovou. Přiklopte a nechte stát přes noc.
Druhý den sceďte sirup přes jemné sítko a nalijte do lahví. V lednici vydrží až týden, pro delší skladování je lépe ho zmrazit (v plastových lahvičkách).
Nejlépe chutná ředěný bublinkovou vodou nebo minerálkou. Skvěle ochutí i zálivku na salát (vinaigrette) nebo marinádu na maso.
První červencové dny mají podivuhodnou schopnost vyvolat pocit, že léto bude trvat věčně. Ovšem za podmínky, že jste školou povinní. Jestli ono to nesouvisí spíš s věkem? To už nikdy nezjistím. Coby velká holka jsem jednou provždy povinná prací a o sledování nebeských poutí bílých mraků, zatímco líně ležím v trávě, si můžu nechat jenom zdát.
Kromě pocitů letní bezstarostnosti provázela první prázdninové dny mého dětství taky vůně jahod. V neglobalizovaných dobách jsme si na ně museli počkat až do léta. Takže stačí slabý závan a v duši mám na pár vteřin červenec. Vůně mandarinky naopak spolehlivě přivolá náladu prosincovou. A mohla bych se rozněžňovat dál. Nad omamnými akáty a lípami a bezy, jejichž kvetení jsem letos prošvihla a limonádu už neudělám, protože tady nepomůže ani globalizace.
Ale zpátky k jahodám. Existuje pár božských spojení a jahody se smetanou jsou jedním z nich. K sezónní dokonalosti postačí troška čerstvě vytočeného medu. Recept ani nemusím psát, ostatně proč tohle celé vůbec píšu? Jahody se smetanou nejsou žádná horká novinka a připravit je dokáže malé dítě. Upřímně, píšu to z nostalgie a taky proto, že už nemám prázdniny.
Ale abych přinesla aspoň trochu čerstvé inspirace, nabídnu kombinaci, která u nás zatím není úplně doma. A to jahody s mátou. Stačí ozdobit hotový výtvor snítkou máty, zavřít oči, přivonět a rázem jste na anglickém pikniku. Anebo hodit pár lístků do džbánku s vodou. A pak se pohledem zastavit na obloze a zkusit na chviličku věřit, že tohle léto nikdy neskončí.
Připadá mi, jako by všechno rašilo tak překotně, skoro ze dne na den. Rozhodla jsem se, že oživím i svůj jídelníček a jedno pučení jsem zinscenovala u sebe na parapetu.
Den 1
Den 2
Den 3
Den 4
Den 5
P.S. Pro pořádek připojuji jednoduché instrukce:
Fazole mungo přes noc namočíme. Ráno slejeme, propláchneme, nádobu na klíčení otočíme dnem vzhůru a postavíme na talířek. (Moje nádoba je z dm – byla ve slevě - postačí však i obyčejná zavařovačka, kterou zakryjete gázou, upevníte gumičkou a postavíte na talířek na dvě špejle, aby dovnitř mohl vzduch.)
Večer opět propláchneme, a tak to opakujeme, dokud se neobjeví klíčky. Naklíčenou luštěninu (obilí, semínka) potom skladujeme v lednici a proplachujeme 2x denně.
Pro klíčení se hodí již zmiňované fazole mungo, čočka, hrách, cizrna, pšenice, či semínka vojtěšky (alfalfa). Přidáváme je do salátů či jako oblohu k jídlu, chceme-li si radikálně vylepšit bilanci čerstvých vitamínů, minerálů, enzymů a aminokyselin.
A řekla bych, že pomáhají i tehdy, potřebujeme-li vnitřně osvěžit a otevřít se nové inspiraci. Nádoba na klíčení bude u mě tohle jaro nejspíš v permanenci.
Mějte se svěže
Květy plihnou v lijácích, romantika je v trapu, prostě ideální počasí na to zalézt si do postele s knížkou – a krabicí sušenek. Po čase jsem se vrátila k Našemu tragickému vesmíru od Scarlett Thomas, který mě před víc než rokem inspiroval k návratu k pletení. A vlastně přispěl i ke vzniku tohoto blogu. Souvislostí je tu víc, příběh mé oblíbené knihy, jež půvabně odhaluje lesk a bídu směrů New Age, se odehrává v přesně v místech, kde jsem strávila jeden z nejinspirativnějších roků svého života.
Bylo to v jižním Devonu. Naučila jsem se tam vařit, rozšířila si zásobu britských idiomů a pronikla do tajů astrologie. Dartington a jeho okolí se totiž vyznačuje zvýšenou koncentrací bývalých hippies a vyznavačů všech myslitelných duchovních nauk. Zatím se mi v životě nejvíc hodily ty kuchyňské dovednosti. Například pečení sušenek, což byl každodenní rituál, který předcházel dopolednímu čaji. Každý den jsme pekli jiné. Nejhezčí byly ty spirálové. V mém receptu se do sebe zavíjí sladší oříškové těsto s tmavým kakaovým. A nedávno jsem se naučila, jak vykouzlit čtverečkové. Oboje jsou moc dobré.
Potřebujete:
350 g mouky (může být jemně mletá celozrnná)
250 g másla
100 g cukru (máte-li radši sladší, dejte 150 g)
¼ lžičky soli
½ lžičky prášku do pečiva
50 g mletých oříšků
3 lžíce kakaa (ideálně fair trade)
1 vajíčko, rozdělené na bílek a žloutek
2-4 lžíce mléka
Mouku prosejte do mísy se solí a práškem do pečiva. Přidejte cukr a máslo nakrájené na kousky a zpracujte v jemnou drobenku. Rozdělte na dvě poloviny.
K jedné polovině přisypte mleté oříšky, promíchejte, přidejte žloutek a 1 lžíci mléka. Rychle spojte ve vláčné těsto, rozdělte na dva díly, zabalte do fólie či alobalu a dejte do lednice na půl hodiny odpočinout. K druhé polovině prosejte kakao, opět promíchejte, přidejte 1-3 lžíce mléka a postupujte jako v předešlém případě.
Bílek mírně rozšlehejte vidličkou. Na pomoučeném válu rozválejte jeden díl světlého těsta na tloušťku asi 4 milimetry (používáte-li celozrnnou mouku, těsto bude trochu drobivější a je třeba průběžně spojovat praskliny na okrajích). Za pomoci válečku přeneste stranou na list papíru na pečení. Rozválejte jeden díl tmavého těsta. Světlou placku potřete bílkem a opět za pomoci válečku na ni přeneste tmavou placku. Jemně přitiskněte, nožem zarovnejte okraje, abyste získali obdélník o velikosti asi tak 18x25 cm.
A teď začíná kouzlení. Začněte placku opatrně smotávat. Pomáhejte si při tom papírem, pracujte jemně a nelekejte se, když těsto bude malinko praskat. Přitiskněte v místě spoje a hotový váleček jemně poválejte, aby byl pevný a vrstvy se spojily. Stejně postupujte u druhé půlky těsta. Pak válečky zabalte do alobalu a dejte do lednice nejméně na dvě hodiny ztuhnout.
Kouzlení pokračuje: z každého dílu těsta vyválejte váleček silný 4-5 cm. Rozkrojte jej podél na čtvrtiny. Nyní složte vždy dva a dva světlé a tmavé válečky k sobě jako šachovnici, spojte je za pomoci bílku, přitiskněte a váleček vytvarujte trochu do hranata. Opět dejte do lednice ztuhnout.
Rozehřejte troubu na 180˚C, ze ztuhlého těsta krájejte ostrým nožem sušenky o síle asi půl centimetru, položte na plech vyložený papírem na pečení.
Pečte asi tak 10 minut. Doporučuji zkontrolovat po sedmi minutách, a jestli jsou sušenky zlatavé, vytáhněte je z trouby. Nechte zchladnout na mřížce, mezitím si uvařte svůj oblíbený čaj a v knihovně najděte vhodnou literaturu. Další možností je zavřít oči, poslouchat šumění deště a snít… v mém případě o zelených kopcích s bílými tečkami oveček.
Tahle lahůdka na středovýchodní notu našla inspiraci v kuchařské knize od Wendy Cook, které tímto děkuji za všechno, co jsem se od ní v kuchyni – i mimo ni – naučila. Titul oné knihy zní The Biodynamic Food and Cookbook. Nakolik považuji biodynamické zemědělství a jeho filosofii za poněkud ezoterní, tenhle dezert je ztělesněním – no právě, ztělesněním! – smyslového požitku. Podle Wendy prý sám Rudolf Steiner prohlásil, že sladké pokrmy povznášejí duši k nebeským sférám.
Pochopitelně, nejen ty. Zážitek ze snoubení chutí v tomto dezertu bych, na základě nedávného srovnání, připodobnila k vřelému (a dlouhému) polibku. Neodolatelnou sladkost datlového sirupu vyrovnává navinulé granátové jablko, které je zároveň dokonalým protipólem k hutné oříškové chuti sezamu. To vše na pozadí svěžího jogurtu.
Je to zdravé, je to lahodné – a granátová jablka jsou ještě v sezóně. Díky vysokému obsahu antioxidantů mají příznivý vliv na srdce, zatímco vápník, na nějž je bohatý sezam, zase svědčí kostem. Pokud máte po ruce pár základních přísad, nemusíte se bát zlomenin jakéhokoli druhu a na sladké vlně se můžete nechat unášet, kdykoli se vám zachce.
Postup je snadný: smíchejte asi tak dvě lžíce tahini (nesoleného) se dvěma lžícemi datlového sirupu, přidejte krapet vody, aby se směs konzistencí přiblížila jogurtu. Z granátového jablka vyloupejte menší hrstičku zrnek. Do misky střídavě navršte bílý jogurt a sladkou směs v poměru asi tak 3:1. Na závěr jemně promíchejte, aby vznikla hezká spirála. Navrch posypte granátovými zrnky.
Příznivý efekt tohoto dezertu můžete samozřejmě umocnit následným polibkem. Líbání údajně tlumí stres a snižuje hladinu cholesterolu. Adrenalin, který se při něm vyplavuje do krevního oběhu, pak posiluje kardiovaskulární systém. Existuje snad zdravější spojení nebeských a pozemských sfér?
Nevím, čím to je, snad laděním předchozích příspěvků, ale nedá mi to, abych se neotřela o svátek sv. Valentýna. Tento den je vynikající příležitostí prodat zboží všeho druhu, a mezi ním i jahody, o které by uprostřed zimy nikdo jinak nezavadil. Jak kdosi trefně poznamenal, ty únorové jsou ztělesněním valentýnského svátku: červené, srdcovité - a tak trochu smutné.
A tak zapomeňte na jahody. Udělejte na svého milovaného či milovanou dojem ovocem daleko příhodnějším, které je navíc momentálně trendy - granátovým jablkem. Osvědčilo se již v mytických dobách, když bůh podsvětí sváděl krásnou Persefoné. Kdepak jahody...
Jeho barva, ani ne tak navenek jako uvnitř, je vášeň sama a vaše city sdělí o dost výmluvněji. Sezóna granátových jablek se sice chýlí ke konci, ale sehnat se ještě dají. Ovocný salát korunovaný granátovými zrnky tak bude výtečným zakončením mimořádné večeře, po níž budete svěží a v romantické formě.
Bude vám stačit jedno jablko (s červenou slupkou, například Rubín), jeden až dva pomeranče, jedno granátové jablko a hrozen vína bez peciček. Jablko nakrájejte na silnější plátky a pokapejte citrónovou šťávou, aby nezhnědlo. Z pomeranče okrájejte kůru a jednotlivé dílky vykrájejte ostrým nožem, abyste je zbavili membrán. Granátové jablko rozkrojte napůl. Získanou polovinu opatrně rozlomte a vyberte z ní zrnka. Upozornění: granátová štáva zanechává nesmazatelné stopy.
Inu, vášeň...
Na pěkný větší talíř elegantně navršte jablečné plátky a pomerančové dílky, posypte hroznovým vínem, završte granátovými zrnky a připravte se na ovace.
A pokud zrovna nemáte po ruce blízkou duši, kterou byste mohli ohromovat svou kulinární fantazií, vychutnejte si granátovou lahůdku sami. Obsahuje totiž látky, které velmi prospívají srdci.
I zlomenému.
Tohle pozoruhodné ovoce pochází z Kavkazu a jeho cesta vede až na samý konec Evropy, do Portugalska. Zavařeninu z kdoulí tam dělá každá babička a její tamní název zní – marmelada. Kdoule mají v tomto ohledu jednu výbornou vlastnost, a totiž tu, že velmi dobře želírují. Ve Španělsku z nich vaří takzvané membrillo, hutnou kdoulovou pastu, která se dá krájet, za našich (pra)babiček nazývanou nepříliš přitažlivě „kdoulový sýr.“
Pochopitelně mi to nedalo a vyzkoušela jsem obojí. Pro membrillo vskutku platí, že jde o záležitost vyžadující nemalý vnitřní zápal, jak podotkl Nigel Slater ve své knize Tender. Ale toho, kdo miluje, nic nezastaví, čímž se dostáváme k Shakespearovi a zpět do Španělska. Navarrskému králi to s francouzskou princeznou sice nevyšlo, ale s kdoulemi je úspěch zaručen. Tedy pokud je váš cit ryzí a neváháte strávit přípravou, mícháním houstnoucí hmoty a následným sušením několik hodin.
Budete potřebovat 2-4 kdoule, podle toho, na kolik si troufáte, nejlépe méně zralé, ty lépe želírují
dále pískový cukr a
šťávu z 1/2 až jednoho citrónu (podle chuti a počtu kdoulí)
Kdoule omyjte, oloupejte a vykrájejte jádřince. Jadérka si schovejte, později vám poradím, nač jsou dobrá. Ovoce pokrájené na větší kousky vložte do většího kastrolu, ideálně litinového, a přilijte tolik vody, aby bylo ponořené. Povařte asi tak půl hodiny, dokud kdoule úplně nezměknou.
Vodu slijte a ovoce rozmixujte. Někteří doporučují ještě směs propasírovat. Opět, záleží na intenzitě vašeho citového zápalu. Poté zvažte a přidejte na každý kilogram směsi ½ kg cukru. Přilijte citrónovou šťávu a vraťte na sporák. Míchejte na mírném ohni, dokud se cukr nerozpustí a když směs dostoupí bodu varu, míchejte dál. Stačí jednou za chvíli, ovšem dávejte pozor, aby se hmota nepřichytila a nezačala připalovat na dně při okrajích kastrolu.
Následující 2-3 hodiny se vám pokusím zpestřit pozoruhodnostmi z historie kdoulí. Tohle ovoce se smyslnou vůní bylo prý bájným zlatým jablkem Hesperidek, které měl z jejich zahrady ukrást Hérakles. Ještě za našich babiček bylo zvykem vkládat kdoule do prádelníku, kde změkly a ovoněly uložené prádlo. Ostatně, skladovat kdoule se doporučuje na suchém místě a měkkém podkladu, nikoli však společně s jablky.
Kdoule mají však i medicinální využití. Na Středním Východě se odvar z jadérek používá při bolestech v krku. Kupodivu byl tento recept známý i u nás, opět pod chutným názvem – „kdoulový šlem.“ A opravdu to pomáhá, po přidání medu a citrónu získáte lahodný nápoj, který v krku jen pohladí.
A co se týče kdouloní, které jsou u nás spíš vzácností, v teplejších krajích se vysazují nejen kvůli plodům, ale i pro okrasu, neboť na jaře rozkvétají záplavou růžových květů. Není divu, že ve Slavonii sázejí kdouloň při narození dítěte, coby symbol plodnosti, lásky a života.
Ale zpět ke sporáku: když je směs tak hustá, že v ní vařečka prakticky stojí a vy už sotva stojíte na nohou, je téměř hotovo. Nalijte hmotu do olejem vymazaného pekáčku či zapékací mísy, strčte do trouby zapnuté na nejnižší teplotu (50˚C či méně) a sušte tak 3-4 hodiny. Poté nechte zchladnout a zatuhnout a nakrájejte ostrým nožem na čtverce. Zabalte je do papíru na pečení, pak do alobalu a uložte do lednice, popřípadě potěšte nějaké opravdu dobré přátele. Vydrží až 6 měsíců (membrillo, ne to přátelství).
Ve Španělsku jedí membrillo s tamním ovčím sýrem manchego. Kombinace nezvyklá, avšak lahodná, vyzkoušejte s jakýmkoli ostřejším sýrem. Tuhle jsem například měla doma zralý čedar. Výtečný, ale pořád tomu něco chybělo. Stačilo přidat tenký plátek membrilla a bylo to – prostě božské spojení. Ne nadarmo tohle ovoce prý zmiňuje i Píseň písní…
Psaní o jídle s sebou nese frustrující omezení, a to i za použití ilustračních fotografií. Když přijde na chuťový zážitek, jedničky a nuly jsou pro jeho zachycení zoufale nedostačující - nemůžete přivonět, ochutnat... Ovšem nikde nepociťuji limity slova a obrazu tak palčivě, jako v případě kdoulí.
Vábivou vůni, kterou naplní celou místnost, a jejich smyslově bohatou chuť prostě nejsem s to zprostředkovat. To se musí zažít.
Kdoule nejsou na pohled nic moc, zasyrova nepoživatelné. Ale poznejte je blíž a podmaní si vás jako mě. Stačí položit tohle ovoce na mísu a jeho přítomnost vám nedopřeje klidu. Začnete pátrat a zkoumat, co byste s ním mohli podniknout. A možnosti jsou lákavé.
Nejsnadnější cestou k seznámení je podusit oloupané a pokrájené kdoule s trochou vody, špetkou skořice a medem. Až ovoce změkne, můžete směs rozmixovat na zlatavě sametové pyré nebo ponechat vcelku.
Podávejte s bílým jogurtem nebo smetanou jako dezert, ozvláštněte si ranní ovesnou kaši, zamilujte se jako já...
- věnováno mé milé pražské sousedce
